Jak a proč vzniklo BEZMEZER, o.p.s. - Zdeňka Svobodová (ředitelka a zakladatelka):

​​Jmenuji se Zdeňka Svobodová.  Ve svém životě jsem zaměřená především na práci s lidmi.

Vystudovala jsem Střední umělecko průmyslovou školu sklářskou v Kamenickém Šenově.

Přes deset jsem let podnikala v rytí skla  (měď), kdy jsem vytvářela exklusivní kolekce /vlastní návrhy, které se pohybovaly v rozsahu vlastní tvorby až po zkoušení a objevování rúzných malířsko/rytých technologií tradičních i netradičních/ určené pro sběratele v zahraničí pro firmu Ornex v Jablonci nad Nisou, dále do různých galerií a muzeí.

V dětství jsem ráda spontánně kreslila, malovala a vytvářela různé postavičky z trávy, papíru, hlíny, klacíků a dalších … dlouho jsem s nadšením hledívala lidem do jejich tváří a fascinovaně sledovala, jak se mění výrazy a mimika jejich obličejů. Na mé oběti to působilo často dost prapodivně:-))).

Na střední škole jsem díky výborným profesorům začala cíleně studovat kresbu, milovala jsem hodiny modelování, dotýkala jsem se bohémského života a začala jsem vnímat svět kolem sebe novým způsobem.
Objevila jsem sklo, možnosti jeho zpracování  a jeho kvality, miluji ho dodnes.
Po vystudování střední školy jsem na tři roky nastoupila do rytecké dílny v železnobrodské sklárně, kde díky vzdělaným a tvořivým lidem mé kultivování v oboru výtvarna pokračovalo. Zbožňovala jsem a s nadšením ryla a učila se z návrhů výtvarníka Jindřicha Tocksteina.
Protože jsem se připravovala na zkoušky na vysokou školu, docházela jsem na hodiny kreslení k rychnovskému malíři panu Ladislavu Zákouckému a na konzultace k profesoru Stanislavu Libeňskému. Byly to skvělé časy. 

Jak to tak bývá v 18 letech, po velice „moudrém“ osobním zvážení, jsem se rozhodla, že tvořit mohu po celý život a nemusím k tomu mít vysokoškolské vzdělání a hrdinně, ovlivněná pubertou s pocitem dospělosti jsem se vrhla do sportu, lezení po skalách, cestování a dalšího užívání si života …
Přišlo období poznávání světa, během něhož jsem potkala spoustu zajímavých a tvůrčích osobností, se kterými jsme si předávali výtvarné zkušenosti, jezdili na různé výstavy a sklářské, malířské a sochařské akce.
Kreslením portrétů jsem si vydělávala na cesty a na živobytí. Nikdy nezapomenu na možnost pracovat s grafickým lisem u malíře a grafika Zdeňka Kindla ve Zdoňově u Adršpašských skal.
To už jsem byla vdaná a byly na světě mé dvě děti Lucie a Petr, kterým nezbývalo nic jiného, než se mnou vše absolvovat.

Po sametové revoluci jsem v Rychnově u JBC n.N jeden rok vedla v místní knihovně výtvarný kroužek. Bohužel, musela jsem po roce dát přednost řešení osobního života a existenčním záležitostem. 
Poté, co jsem skončila s rytím skla, zúčastňovala jsem se kamenosochařských open airů, sympozií a výtvarných programů a akcí, na které jsem různě dojížděla.

Tato situace trvala sedm let až do momentu významné chvíle v létě roku 2012, kdy jsem se procházela nad rodným městem Rychnovem u JBC n.N. Rekapitulovala jsem svůj život a při kochání se pohledem na nádherné přírodní rychnovské panoráma se mi do hlavy nečekaně vlila skvělá a  objevná myšlenka, která ve mě probudila obrovskou radost a nadšení.
Vzpomněla jsem si, že Rychnov u JBC n.N. Má výbornou řemeslnou umělecko výtvarnou historii, nikdo se jí zde cíleně nezabývá a neprobíhají zde výtvarné programy, které si představuji a že bude dobré přestat jezdit po "všech čertech" a začít tady, doma.

Pohltila mě a otevřela mi nový svět. Vrhla jsem se  na studování technologie, výroby a především všech možností výtvarného zpracování papíru. 

Program, který jsem měla v hlavě, zde nikdo, co jsem tu žila, nenabízel. Neohrožoval náplň programů ostatních zde působících skupin, takže jsem se rozhodla, že oslovím další lidi a založíme obecně prospěšnou společnost, která bude tento program realizovat.

Zkušenost s tím, že mé děti absolvovaly všechno, do čeho jsem se pustila a že nebyly nikdy překážkou k tomu, abych mohla tvořit – přivedla na svět ideu, že základní osou programu je vytvořit prostředí pro podobné lidi/rodiče, prarodiče – všechny bez rozdílu, jako jsem já, aby se rádi scházeli a tvořili a spontánně poznávali svět kolem sebe bez izolace od ostatních členů svých rodin, společenských předsudků, prostě společně a dohromady. 
​
Po návratu z této procházky jsem dala první impuls k založení o.p.s. Společnost vznikla po půlroční "autogramiádě" v prosinci 2013 a 15.1.2014 byla zapsána do obchodního rejstříku. Od té doby nabízíme naše aktivity tak, jak je znáte ...

Zdeňka Svobodová


Jak se vyvíjí náš program a jak se k tomu postavili někteří občané a skupiny působící ve městě, si můžete přečíst v PETICI a jejích přílohách.
​Pevně věříme v to, že lidský smysl pro spravedlnost a pro dobro postupně způsobí, že se nebudeme muset podobnými situacemi v budoucnu již zabývat.